V sobotu 25. května se Lanškrounský smíšený sbor zúčastnil 14. setkání pěveckých sborů v Heřmanově Městci. Město je celá desetiletí známé svojí tradicí sborového zpěvu, hudby a kultury obecně. Organizátorem pěveckých setkání, která se konají jednou za dva roky, je sbor VLASTISLAV Heřmanův Městec s úctyhodnou tradicí, zpívá již 157 let. Pozvané sbory – bylo jich osm – se prezentovaly samostatným vystoupením v kostele sv. Bartoloměje nebo v nádherně rekonstruované Synagoze.

„Festival v Heřmanově Městci byl na závěr letošní sezóny LSS správnou tečkou. Před organizátory smekáme…Děkujeme za pozvání, za den plný hudby, za skvělou atmosféru a nová setkání…a také, že objednali nádherné počasí…Myslím, že jsme si to všichni užili a nakoplo nás to do další muzikantské práce. Díky vám všem, nám všem! Protože to jsou přesně ty chvíle, které se nedají vyvážit penězi. Díky za hudbě otevřené srdce!“ s nadšením říká dirigentka LSS Vlaďka Jetmarová.

V odpoledním programu se posluchačům krátce představili všechny sbory a poté Novoměstská filharmonie Nové Město nad Metují s dirigentem Jaroslavem Rybáčkem. V závěru přehlídky muzikanti i zpěváci vzdali hold Bedřichu Smetanovi uvedením sborových skladeb Česká píseň a Proč bychom se netěšili. Nakrátko si také všichni hudebníci odskočili do světa muzikálu, mezi zlatým smetanovským dědictvím zazněl světově proslulý Phantom opery A. Webbera. Posluchači bylo společné vystoupení přijato s nadšením, i my zpěváci jsme si koncert vychutnali.

A co o festivalu říká naše sólistka a učitelka ZUŠ Jana Nová? „Co mě nadchlo na festivalu? Největším zjevením pro mě bylo vystoupení Novoměstské filharmonie pod vedením charizmatického dirigenta Jaroslava Rybáčka. Tento orchestr je složen především ze žáků ZUŠ a jejich bývalých žáků. Na můj dotaz, jak to dělají, mi pan dirigent odpověděl, že s repertoárem nemá problém, děti s nadšením hrají Smetanu, Prokofjeva, Chačaturjana, hrají filmovou hudbu, děti to neskutečně baví a on je za to velmi rád. Když vidím a slyším hrát „vážnou hudbu“ tolik mladých lidí, tiše závidím, ale hlavně se nebojím o její budoucnost“.

Za LSS Stanislava Švarcová